Kalisthenika – základ sportu

 

Sport je zcela určitě zdraví prospěšný. S tím jistě souhlasí každý. Ale ne s každým sportem je zdravé začínat. S čímž by měl opět souhlasit každý.

Shodnou se ale všichni i na tom, s jakým sportem (případně s jakými sporty) je dobré začít? To už si myslím je sporné, jelikož na to panují mezi samotnými trenéry velké názorové rozdíly. Každý trenér doporučuje ten "jeho" trénink za nejlepší. Však se tento přístup učí již na základní škole, kde každý učitel bere ten "jeho" předmět za nejdůležitější. Vzpomínáte si?

Jaký sport je tedy ten nejlepší pro budoucí (byť jen rekreační) sportovce? Na to si musíme nejdříve vymezit několik pojmů a pravidel.

1.) Nejlepší sport je ten, jenž vychází z nejpřirozenějšího pohybu.

2.) Nejpřirozenější pohyb zatěžuje, ale nepřetěžuje.

3.) Přirozená zátěž je ta, na kterou je náš organismus evolučně připravený.

4.) Organismus je dlouhodobě připravený pouze na vlastní váhu.

5.) Nejlepší sport je cvičení s vlastní váhou (kalisthenika).

 

Nebo jsme snad připravení na to tahat mnohonásobně větší váhy než je ta naše? Ano, samozřejmě že jsme. Ale jen po omezenou dobu. Náš organismus je připravený na krátkodobé přetěžování. To je opět důsledek evoluce pro přežití v krátkodobých extrémních případech. Jak jinak vysvětlíte, že nejlepších vytrvalostních výkonů se dosahuje pouze s vlastní váhou, a nejlepších silových výkonů jen jednou s maximální váhou.

Lidský organismus (a nejenom ten lidský) je přizpůsobivý. Při správném cvičení se dá docílit "nepřirozeného" svalového růstu. Nepřirozeného proto, že svalová síla ve smyslu maximální síly je obraná reakce organismu na přetěžování. Pokud nutíte organismus zvedat větší váhu než byl doposud zvyklý, brání se nadměrným svalovým růstem proti přetížení. Časem si "zvykne" a to tak, že nabyde na svalovém objemu, energetických zásobách a šlachové a kostní pevnosti.

Protože je ale větší svalový objem nerozlučně spojen i s větší látkovou výměnou, jsou větší svaly zároveň větší žrouti. A to je pro organismus dlouhodobě ne příliš ekonomické. S většími svaly je potřeba přijímat i potravu s větším obsahem proteinu, což je opět nerozlučně spojeno s větším objemem potravy. A společně s tím se nerozlučně veze i vyšší bazální metabolismus jak z důvodu větší aktivní hmoty, tak i většího příjmu potravy. Aneb čím větší svaly, tím větší výdej; čím větší výdej, tím větší příjem.



A jelikož jsou takové svaly neekonomické, organismus se jich hned v první možné situaci se sníženým příjmem zbavuje, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi příjmem a výdejem. Největší a zároveň nejekonomičtější svaly jsou tedy ty, jež byly získány cvičením pouze s vlastní váhou. Téměř nikdy se totiž nestane, že by se tělo zbavilo svalů, které potřebuje pro svůj vlastní pohyb. To by byla sebevražda.

V moderní době se samozřejmě posunuly hranice minima a maxima na obě strany, jelikož na obstarání potravy není potřeba mít téměř žádnou sílu, stejně tak je možné dlouhodobě zásobit organismus s "neekonomickými svaly" aniž by o ně přišel. S tím ale zároveň (opět) nerozlučně přišla spousta psychických i metabolických chorob, které se obecně označují za civilizační nemoci. Daň civilizaci. Ale i to stále ukazuje dokonalou schopnost organismu dlouhodobě se přizpůsobit podmínkám. Kam to z dlouhodobého hlediska povede si ale netroufám odhadovat.

Pokud tušíte, že jsem to vše psal z nějakého důvodu, máte samozřejmě pravdu. Lidský organismus sice jde z dlouhodobého hlediska posunovat na samotnou hranici přizpůsobivosti, ale ze zdravotních důvodů a hlavně těch evolučních je nejlepší dlouhodobě udržovat organismus na přirozené úrovni pohybové aktivity, která je spojena s ekonomickými svaly. A takové svaly se dají získat pouze cvičením kalistheniky.

V dalším článku si řekneme,

Autor článku: Jan Bujnovský - osobní trenér
Publikováno: 26.3.2016

Shlédnutí: 479